Boris

Vyšetřovatel, vyšetřovaný a ruská mlátička Boris.

Vyšetřovaný sedí na židli. Vyšetřovatel k němu přijde a dá mu zpravidla tři až čtyři zásadní otázky.
Osvědčil se nám způsob, kdy první jsou první dvě otázky zcela nesmyslné, nemají spolu vůbec společného a vyšetřovaný na ně hledá logickou všeobecnou odpověď – jak se daná věc mohla asi stát. Když vyšetřovaný nespolupracuje, zavolá se fiktivní Boris.

Příklad:

Vyšetřovatel: Proč měla včera v jídelním voze Sněhurka hysterický záchvat a sedm trpaslíků spolu s ní.
Vyšetřovaný: O tom jsem teda neslyšel, ale dokážu si představit, že si nějaká mamina a její děcka udělali ve vlaku karneval.
Vyšetřovatel: A o tom, že z pražské ZOO utekl včera slon a rozdupal policejní auto taky nic nevíte.
Vyšetřovaný: Tak o tom náhodou něco vím, protože o tom psali v Blesku. To musel bejt masakr, vám povím.

Třetí otázká se obvykle týká samotného zločinu, pro který byl vyšetřovaný zadržen.

Vyšetřovatel: Tak dost srandiček. Včera jsem našli starou Novákovou pověšenou v obrovské ponožce s podříznutým krkem na Staromáku na vánočním stromě a vy budete dělat, že o tom nic nevíte? A ještě by mě zajímalo, jak to souvisí s tou Sněhurkou, a co ten slon!
Vyšetřovaný: Ale já žádnou Novákovou neznám! Dejte mi pokoj se Sněhurkou a se slonem.

Když vyšetřovatel vidí, že výslech nikam nevede, povolá Borise.

Vyšetřovatel: No dobře, já to chtěl po dobrým… Borisi!

V tu chvíli se objeví Boris. Ve skutečnosti je fiktivní a diváci, ani vyšetřovaný nikoho nevidí, ale z vyděšeného výrazu vyšetřovaného je jasné, že přišlo pořádné monstrum. Pomalu se blíží k vyšetřovanému a náhle zaútočí. Vyšetřovaný dostane facku, kolikrát takovou, že ho to smete ze židle. Následuje pár další dobře mířených kopanců do břicha, nebo naopak zběsilé lechtání. Vyšetřovaný s sebou hází na zemi a bolestí řve, nebo se naopak hystericky směje a žadoní o slitování. Po jisté době vyšetřovatel Borise odvolá.

Vyšetřovatel: Tak kápni božskou.
Vyšetřovaný: (Pohled upřený na Borise). Řeknu, všechno vám řeknu. Ta Sněhurka, to je moje ex a ti trpaslíci moje děti. Vona pracuje jako kostymérka a furt tahá tyhlety blobosti z práce. My jsme jako vod sebe, ale vztahy máme dobrý. Tak já jsem je pozval na Vánoce do Prahy. A abych měl na dárky, tak jsem skočil do kasína, ale zrovna mi to moc nešlo. No, nechtěl jsem děckám zkazit Vánoce, tak jsem si řek, ať se aspoň pořádně nadlábnem, hodně masa. A kde vzít hodně masa? Takže slon. Skoro mi to vyšlo, ale pak se tam objevil ten snaživej strážník, že jo. To je to rozšlápnutý auto. Jak jsem votamcaď zdrhal, tak jela zrovna vokolo tchýně.
Vyšetřovatel: Nebožka stará Nováková.
Vyšetřovaný: Jo. Nejdřív jsem byl rád, že mě vocaď vyškrábla, ale jak ta pak do mě pak futrovala ty svý rozumy, to nešlo vydržet. Budižkničemu, vo děcka se nepostará, chudák holka, znáte to. No a zrovna na Staromáku ty její keci tak nějak kulminovaly, ve mně zase tak nějak kulminovaly ty emoce a najednou koukám, Nováková je úplně podřízlá, jak nějaká slepice. Koukám, nikde nikdo, jen vánoční strom a na něm ta ponožka. Tak jsem jí tam šoupnul a bylo. Myslel jsem, že tam v tom mraze pár dní přečká, a pak to nějak dořeším.
Vyšetřovatel: No, já už to dořešený mám. Strážníku, odveďte si ho.

Různí hráči variovaly kladení otázek. Někdo dal obvinění už na začátek, někdo zkoušel vícečetný zločin a podobně. V zásadě lze uhrát všechno, ale téměř vždy se vyplatilo dodržovat tři nesmyslné a na sobě nezávislé otázky.