Odpouštěcí honička

Odpouštěcí honička

Nosit v sobě vztek není nic zdravého. Když nás někdo naštve a my na to pořád musíme myslet, bere nám to čas i energii. Místo toho bychom mohli dělat spoustu jiných věcí – číst si, povídat si, hrát si nebo něco tvořit. Ale my se jen zlobíme.

Teď si to zkusíme jinak.
Když vás někdo chytí, zkuste se tvářit opravdu naštvaně. Můžete se mračit, dupnout si nebo zkřížit ruce. Ale pozor – vztek nemusí trvat věčně.

Vysvobodí vás někdo, kdo k vám přiběhne, dotkne se vás a dá vám šanci odpustit.
A když vy sami řeknete:
„Odpouštím Honzovi, že mě chytil,“
můžete zase běžet dál.

Protože odpustit může jen ten, kdo se zlobí. A právě tím se osvobodí – nejen ze hry, ale i ze vzteku.