Jako dítě jsem nejraději chodil do turistického oddílu, kde jsme hráli hry, jezdili na výlety, tu a tam se naučili něco zajímavého pro život a hlavně si užívali to, že jsme spolu. V patnácti letech jsem měl díky turisťáku jasnou představu o tom, jak by se měl můj život ubírat. Stanu se učitelem, který si hodně hraje, jezdí na výlety a tu a tam někoho naučí i něco zajímavého pro život.
Ještě před maturitou jsem proto absolvoval roční výcvik psychosociálních dovedností a začal u různých organizací vést skupiny, jezdit na výlety a tábory (Červený kříž, Apolinář – děti z rodin se závislostí na alkoholu, Nefrit ad.).
A protože hodně mých dětských klientů mělo (a stále má) specifické potřeby, vystudoval jsem výchovné poradenství na FFUK.
O něco později mě osud zavál na konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka obor scenáristika a textařina. Na konzervatoři to bylo podobné jako v turistickém oddíle. Spolužák mě přibral do divadla, pro které jsme psali autorské hry, hráli
si, jezdili na výlety a hlavně si užívali, že jsme spolu. Později jsme spolu i samostatně začali psát do rozhlasu. Za jednu hru jsem dokonce získal v rohlasové scénáristické soutěži Grand prix hlavní cenu a něco peněz a na chvíli
jsem přemýšlel, jestli bych se neměl stát scénáristou na plný úvazek. Když jsem zjistil, jak je to osamělý život, tak jsem se raději vrátil učitelské profesi.
S učením v roli pedagoga na plný úvazek jsem doopravdy začal v DDM hl. m. Prahy někdy okolo pětadvaceti let. Chtěl jsem učit scénáristiku, ale na kurzy se nikdo nepřihlásil. Šéfová řekla, že potřebuje někoho na dramatickou výchovu,
tak ať to zkusím. Začal jsem tedy učit dramaťák a zároveň studovat dramatickou výchovu (CTD-DAMU). Taky jsem vystudoval vychovatelství na PedfUK se zaměřením na dramatickou výchovu, abych měl formálně uznatelné pedagogické vysokoškolské
vzdělání. Mnohem víc mě ale formovaly další kurzy a workshopy zaměřené na pantomimu, improvizaci, autorskou tvorbu, nebo pedagogiku. Hodně mě posunuly dva roky studia rodinné terapie a sebezkušenostního výcviku v Liberci. Velký zásah
do mé práce měl roční učitelský kurz Čchi kungu, který se zásadním způsobem propsal nejen do mé práce, ale i do života. A profesně hodně vděčím učení v ZUŠ Libčice n/V, kde mi každým rokem prochází pod rukama desítky dětí i dospělých,
kteří jsou ochotni být účastníky mého výzkumu, jakým způsobem učit improvizaci a autorskou tvorbu.
Nakonec si tedy svůj tedy svůj učitelský sen plním. Je jedno, jestli se jedná o divadelní improvizaci, autorskou tvorbu, skupiny, nebo cvičení. Důležité je, že mohu být mezi lidmi, které baví to co mě a občas jim snad předám i něco
zajímavého do života.
A ještě přidám odpovědi na to, co nejvíce zajímá mé dětské klienty. Narodil jsem se v roce 1979. Jsem šťastně ženatý, mám dvě úžasné dcery a psa Arnošta.
A ano, opravdu jsem učitel. Ta zábava, to jak si spolu hrajeme, je doopravdy moje práce, za kterou dostávám peníze. Vím, zní to nepochopitelně. Vlastně bych za to měl platit já 🙂